Tenhle víkend byl všechno, co potřebuju. Šílenej i klidnej, přátelskej i rodinnej, společenskej i osamělej. Poznala jsem spoustu novejch lidí a o nikom z nich si nepomyslela, že je to kretén. Což se většinou stává, když mi kamarádi představujou novej objev a ten objev celou dobu vypráví o svý modelkovský kariéře (oukej, tohle se stalo jednou, ale nemůžu to dostat z hlavy), když potkám člověka, který si chce povídat o délkách sukní a odstínech rtěnek, anebo když někoho sleduju online fakt děsně dlouho a naživo přijde zklamání (mimochodem, dost se bojím, že tohle přichází, když někde potkáte nebo poznáte vy mě :D).

Tak přesně tohle v pátek nepřišlo. Že je Tess střevo a nebudem se s ní nudit, to jsem tak nějak věděla. Ale že budou na stejný vlně i Mia, Kačenka s bráchou a Anie s Lukym? To mi zase trochu připomnělo, kde je můj problém v družení se s vrstevníky. Potřebuju kolem sebe blázny, který v jednu chvíli filozofujou o vesmíru a v tu druhou maj děsnou srandu z pytlíku brambůrek, lezou do kašny a berou DJovi na tropický party nafukovací papoušky a banány, aniž by jim to připadalo jakkoliv divný anebo trapný... Povídat si, vyprávět příběhy, smát se víc sami sobě, než lidem okolo. Hovoriť po slovensky a míchat do toho němčinu. Kašlat na to, kdo, co, kde a s kým, protože to hlavní je, že my, teď, tady. Prostě nic neřešit, občas bejt až moc dospělý a občas až moc děti. Ondra se za mě určitě pěkně styděl, což se teda moc nedivím a na druhou stranu vím, že nedělat tyhle spontánní blbosti a nenosit mu dlažební kostky a nafukovací papoušky na balkón, tak se mnou vlastně ani není.

Tohle setkání mě dost hezky nakoplo a utvrdilo v tom, že z tohohle družení vždycky vzejde něco skvělýho. Minimálně super historky pro vnoučata, chrty a zakrslý prasata! A tak jsem konečně začala konat a založila událost pro první piknik. Nechtěla jsem dělat klasickou autogramiádu, kde bych seděla za stolem, fotila se s vámi a podepisovala knížky. Přála bych si sedět s váma na jednom místě, povídat si, vyprávět příběhy, jíst dobroty a pít gin s tonicem. Tančit swing s profíkem Honzíkem a vykašlat se na to, že nám to nejde. Užít si ten večer na maximum a odnést si z něj fajn vzpomínku. A pak si třeba nakrást dlažební kostky na památku! Tak budu moc ráda, když vezmete partnery, kámoše, kámošky, pejsky a kočičky, a přijdete.

Nebude to nijak zvlášť organizovaný, ale jednu věc jsem si přecijen dovolila vymyslet. Když si předobjednáte knihu Minimalismus a půjdete na piknik, stačí mi pak napsat mejl anebo zprávu s číslem objednávky, já vám jí tam přinesu a moc ráda napíšu osobní věnování. Kdybyste už měli zaplacené poštovné, samozřejmě vrátím. :) Jooo... a už se dá platit kartou i rychlým bankovním převodem. Tak se budu v sobotu 20.8. moc těšit!

Jo a mimochodem! Potřebujete instantní zlepšení nálady? Pusťte si tuhle scénu z filmu 500 Days of Summer - přesně tak jsem se cejtila, když mi na křest knížky přišlo víc, než pět lidí. Snad to tak bude i na pikniku:))

xx Martina


OOTD
 Sukně, top - secondhand
Pantofle - Birkenstock
Kabelka - Matt & Nat
Brýle - Komono

ZASTAVIT SE, PÍT GIN A HLEDAT ČTYŘLÍSTKY


Nejdřív ze všeho vám chci napsat: jste úžasný (a ne, nepíšu to jen proto, že vám během dalších řádků vecpu svojí knížku, i když samozřejmě taky trošku, chichi). Když jsem se tu vypisovala z pocitů po výpovědi, čekala jsem salvu strachu a možná i výčitek, jak můžu být tak naivní. Nic z toho se nekonalo! I když většinu z vás neznám osobně, umíte mi dodat neuvěřitelnou sílu. Takže za to velkej dík! Brzo vám to vynahradím na pikniku (piknik = krycí název pro opíječku v parku, kterou uspořádáme koncem srpna - bude tam spousta vína, já s Ondrou, skvělý kamarádi a šikovnej klučina, co nás naučí tančit swing, abychom mohli v zimě machrovat). A teď vám to vynahradím aspoň novým designem, kterej je správně minimalistickej... a krásnej! Líbí?:)

A teď k tomu mýmu Minimalismu. Já už musím být s tou knížkou děsně trapná. Ale chápejte - je to fakt velká věc. A stejně je vtipný, co všechno to spustilo. Prvních 200 kousků se vyprodalo rychlostí blesku, což vyústilo v nadměrný návštěvy pošty a taky v to, že jsem sebrala všechnu svou odvahu a dala tu zatracenou výpověď. Dost jsem se bála toho, co bude, ale věděla jsem, že bude líp. Ať už se jedná o rozchody, rozvody, rozvázání smluv a jakýkoliv jiný změny - když to cejtíte, je skvělý do toho skočit po hlavě a prostě něco nekompromisně utnout. Na 99,9% nemůžete litovat. Za ty čtyři dny, co jsem zveřejnila informaci "budu k mání", se mi nasbíralo pár zajímavejch nabídek, takže za sebe můžu říct: jestli vás práce nenaplňuje, nebojte se s tím seknout a zkusit něco jinýho. Není co ztratit. Naopak. Když nemáte nic jistýho, můžete jen a jen získávat.

Abych nebyla jenom sluníčková, je to taky pěkně náročný a připadám si jako Alenka, která vylezla králičí dírou a místo šílenýho Kloboučníka objevila ještě šílenější svět faktur, bank, úřadů, papírování a úplně jinejch příkazů. Teď už vidím, že bejt zaměstnaná bylo vlastně super pohodlný. Každej měsíc přijde výplata, kterou rozdělíte mezi nájem, energie, telefon a jídlo, zbytek rozfrcáte za kraviny a jste vysmátý. Zatímco při podnikání, tam je to jen o tom, jak schopný nebo neschopný budete. Vyděláte víc? No tak si můžete v klidu žít... třeba půl roku hezky u moře! Vyděláte míň? Škoda, to budete tenhle měsíc žrát asi kameny. Je to jen a jen o vás a vaší osobnosti. Což je naprd, pokud jste čas od času líná lemra jako já.

Na druhou stranu: v zaměstnání není taková svoboda. Nic moc tam nemůžete podnikat. A ať už je to sebehezčí práce, pořád nejste na volný noze, nejste freelancer... a už ty slovíčka v sobě skrývaj mnohé. Já si to tenhle týden zkouším, než se do toho pustím v říjnu naostro, a musím říct - užívám si to. Najednou můžete roztáhnout křídla a dělat si co chcete. Jste pány svýho času. Pracujete buď brzo ráno, anebo pozdě večer, podle toho, kdy a jak vám to jde. Kódujete weby, vyřizujete platební brány, obvoláváte si všechny možný i nemožný (a spíš teda nemožný :D) lidi. Rozčilujete se, že vám dodavatel neodepisuje, ale svým způsobem si to užíváte. A pak jdete s kámošem po dlouhý době na kafe a kavárnu opouštíte o trojku chudší, protože jste se z minuty na minutu rozhodli, že poletíte do Irska, a tak jste rovnou objednali letenky.

Z vystresovaný upracovaný holky se zase stává ten spontánní šílenec, kterej neplánuje, ale rovnou ty věci dělá. Únava se střídá s obrovskou vlnou energie, protože tohle je všechno, jen ne stereotyp.

A tohle všechno spustila jedna blbá knížka.
Nechápu.
Ale děkuju!

P.S. Spustil se předprodej druhýho vydání, takže jestli jste nestihli první limitku, TADY si ulovte svůj kousek. Zítra už by se mělo dát platit kartou a přímo přes banku, takže to bude easy peasy a všichni budeme spokojený!:) Prvního srpna to jde do tisku a pak už začneme organizovat pikniky s litry vína, ginu a tonicu. Těším se. Moc děkuju za podporu a pac!
P.P.S Jo, mám další tetování. Mamka mě o víkendu přetrhne, ale je to můj první návrh. A všichni milujeme luční kvítí, né že ne.

xx Martina

MINIMALISMUS A JÁ


Nemá to v životě srovnaný.
Je mladá a hloupá.
Neví, co chce.

Jaký to je, když dáte výpověď? Asi bych to přirovnala k tomu trapnýmu momentu, když si prdnete v metru. Nikdo o tom moc nemluví, lidi dělaj jakoby nic, ale každej to ví a útěk z toho divnýho puchu dřív, než se oficiálně otevřou dveře vagonu, je stejně tak pravděpodobný, jako že těhotnej lenochod porodí slona. Tedy nemožný.

JEDNA VÝPOVĚĎ A STOVKY NÁPADŮ


Bylo to domluvený už asi půl roku - že se můj chlap v létě pojede potápět do Indonésie. Třítýdenní dovolená beze mě (z knížek bych neměla ani na letenky a při prvním ponoru by mě otrávila ryba fugu, takže moje účast nepřipadala v úvahu). No a najednou ten den nastal, můj chlap startoval auto s kufrem na zadní sedačce a já si v tu chvíli uvědomila, že to bude pěkně krušnej a zoufalej měsíc, obzvlášť takhle čerstvě po vydání knížky. A taky byl.

TĚŽKEJ ŽIVOT SLAMĚNEJCH VDOV


Jestli někdy napíšu další knížku plnou nespisovný řeči a překlepů, asi se to bude jmenovat Rozhovory z Uberu. Tuhle službu jsem dost dlouho statečně ignorovala, možná i proto, že všechny blogerky jezděj na pracovní schůzky úbrem (jen já si to blbka platím, chichi) a já už se těmhle masovejm věcem vyhejbám (což je taky jeden z důvodů, proč ještě nemám ty dva insta-rasta-copy s barevnejma kanekalonama... další důvod tkví v tom, že průměr jednoho mýho copu by byl 1,5 mm a vypadala bych jak kretén). Pak jsme se jednoho večera s Veru svezly z fesťáku, protože jsme dostaly kupon na první jízdu, ale hlavně taky protože jsme všechny svý peníze utratily za víno (je důležitý znát svý priority a investovat do správnejch věcí). Takhle nějak začalo moje úbrování.

(A)SOCIÁLNÍ PROPAST


"Jakej je to pocit vydat knihu?"
"A tos to psala jako jenom měsíc, jo?"
"Tohle je Martina, ona je spisovatelka, víš."
"Pod jakým nakladatelstvím jsi to vydala?"
"Kolik kousků už máš prodáno? Vydělává ti to?"

HOLKA, CO SI VYDALA KNÍŽKU

INSTAGRAM: @THEBLONDIEVERSE

© THE BLONDIEVERSE. Design: Fearne.