SLZY, KREV A MODRÁ KNIHA

čtvrtek 16. června 2016


Dneska je den, kdy mi začne oficiálně léto, kdy ze mně spadne jedna obrovská nervozita. Asi jsem se moc nudila, takže jsem si k full time práci přidala ještě jeden úkol, mnohem náročnější. Napsat a vydat knížku. To, co jsem díky svý umanutosti prožívala, bylo asi tak desetkrát horší než nervy před státnicema a stokrát intenzivnější než PMS. Všechny emoce, který by se mi jinak rozložily do celýho roku, jsem si vybrala během pár dní. Takže jsem chvilku brečela, chvilku se smála, chvilku zoufala, chvilku nadávala, chvilku se houpala v rohu dopředu a dozadu, chvilku seděla v křečích na záchodě. No a pak jsem se taky ocitla ve dvě ráno v dešti opřená o zeď divadla, kde jsem nechávala volnej průběh svýmu zoufalství, pěkně mi u toho nastydnul močák a ještě jsem tím namíchla svýho chlapa, protože mě musel chudák hledat po celý Praze. Poznámka pro budoucí Martinu: Na knížku ti fakt nestačí jeden víkend.

DETOX NA FARMĚ

neděle 29. května 2016


Už jsou to dva týdny, co jsme se vrátili z detoxikačního pobytu na farmě Koldín, avšak myšlenkama tam utíkám každý každičký den. Teď, když jsem zpracovala veškeré dojmy a zážitky, a zase se aklimatizovala, konečně nastal čas vám o všem napsat. Nebudu ani trochu lhát: šlo o press trip, který však přišel v tu správnou chvíli. Jako bych si ho doslova přivolala. Čekaly mě 23. narozeniny a místo velkolepých oslav s přáteli jsem cítila potřebu vypnout, utéct s mým klukem z města a místo drinku v centru si přiťuknout... no třeba zeleninovou šťávou!:)

KDO NERISKUJE, NIC NEMÁ

sobota 21. května 2016


Čím méně toho kolem sebe mám, tím jsem šťastnější. Zbavuji se všech zbytečností, na kterých jsem kdysi lpěla, a vlastně mi to ani není líto. Ten pocit, když otevřu prázdnou skříň a MÁM CO NA SEBE. Ten pocit, když otevřu prázdnou hlavu a můžu se zase konečně soustředit na psaní. Ten pocit, když nedávám energii do věcí, na kterých ve výsledku nezáleží. Držet mi někdo nůžky u vlasů, už nebudu pištět a chytat panický záchvaty... řeknu si: no tak proč ne?

TALENT BEZ TALENTU

úterý 3. května 2016


Už jako malý dítě jsem chtěla bejt umělec každým coulem. Toho člověka jsem si představovala jako blázna, co jde s davem, ale nepatří do něj. Jako rozcuchanou osobnost s tužkou za uchem, potetovanýma rukama a zářivýma očima. Osobnost, za kterou se otočíte, a pak přemýšlíte, proč jste to vlastně udělali. Člověka, který si stejně vždycky udělá co chce. Možná bych měla k týhle kariéře i dobře našlápnuto, jenže jsem v tý době uměla kreslit jenom koně... a ještě blbě. A teď jsem úplnou náhodou svojí velkou vášeň z dětství obnovila a připadám si, jako kdybych objevila Ameriku.

DOPIS PRO PRAHU

úterý 26. dubna 2016


Milá Praho,

když jsem se do tebe poprvé nastěhovala, byla jsem malá naivní holka plná ideálů. Velký oči, velký sny a jedinej cíl - být jedna z těch top českých blogerek a žít si ten skvělej městskej život se skříní plnou kabelek. Aby ne, přišla jsem z vesnice a tys pro mě byla úplně novej, jinej, neuvěřitelnej svět. Svět, kde je všechno možný. Najednou se přede mnou otevřela spousta dveří... Co ti budu povídat, nejednou jsem vstoupila do těch blbejch a nabila si čumák. Jenže taky jsem si splnila hodně velkejch snů, a často si taky uvědomila, že to není vlastně to, co chci.

ČESKÁ MÓDA NENÍ DRAHÁ!

neděle 24. dubna 2016


I přes mojí ponáplavkovou rýmičku jsme se včera s mým klukem sebrali a vyrazili na Prague Fashion Market. Jednak proto, abych věnovala nějaké své oblečení dobročinnému obchůdku Sue Ryder, a pak taky, abychom omrkli, co je nového v českém design a fashion světě. A to mě inspirovalo, abych vám ukázala pár značek a možná i trochu vyvrátila ten divnej mýtus, že "lokální móda je drahá".