KDO NERISKUJE, NIC NEMÁ


Čím méně toho kolem sebe mám, tím jsem šťastnější. Zbavuji se všech zbytečností, na kterých jsem kdysi lpěla, a vlastně mi to ani není líto. Ten pocit, když otevřu prázdnou skříň a MÁM CO NA SEBE. Ten pocit, když otevřu prázdnou hlavu a můžu se zase konečně soustředit na psaní. Ten pocit, když nedávám energii do věcí, na kterých ve výsledku nezáleží. Držet mi někdo nůžky u vlasů, už nebudu pištět a chytat panický záchvaty... řeknu si: no tak proč ne?

Jednou si chci sbalit pár nejdůležitějších věcí, všechno ostatní tu nechat a odjet za dobrodružstvím. Poslechnout svoje srdce a konečně splnit tu myšlenku, kterou mám zvěčněnou inkoustem na pravé ruce. Vlastně k tomu i směřuju a jako první krok jsem si naprosto spontánně koupila kufr. Vím, že se to stane a naprosto upřímně o tom s každým mluvím. S rodinou, s lidmi z práce, ale i s Ondrou, který má velmi podobný pohled na svět. Jestli zvednu kotvy v zimě, za rok nebo za pět let, to nedokážu říct. Ale vím, že moje intuice mi prozradí, až ten čas nastane. A v takových chvílích není radno ohlížet se na ostatní... Jde o vaše štěstí. Když záříte vy, jen tak mohou zářit i lidé okolo.

Už tolik nelpím na věcech, na penězích, na svém momentálním domově, ale ani na lidech. Už vůbec ne na jejich názorech. To samozřejmě neznamená, že bych byla ignorantský blbeček, co má všechny na háku. Vůbec ne. Miluju lidi, miluju je pozorovat, sledovat jak se chovají, co říkají, analyzovat jejich řeč těla. Baví mě i verbální komunikace, strašně ráda si vyslechnu klidně i negativní myšlenku a popřemýšlím, jestli na ní něco je... Jen si konečně dokážu stát za svým a neměnit názory podle toho, s kým zrovna jsem. Právě z potlačování vlastního já a chování se tak, jak se to od vás očekává, totiž vznikají situace, kdy naprosto slušnej člověk najednou něco provede a nikdo pro to nedokáže najít slova. Je to jednoduchý, hrnec sebeovládání a neustálého sebekontrolování přetekl z plotny až na zem.

A co je sranda, všechno tohle mi docházelo hooodně pomalu. Zárodek ve mě vklíčil na Rhodosu, kde jsem ve chvíli naprostý bezmoci a samoty založila tenhle blog. Jenže ani tohle nebyl dostatečnej pád na dno, který by mi měl otevřít oči. Ten přišel až před rokem v květnu, kdy jsem doslova spálila obrovskej most. Byla jsem ze dne na den bezďák, co neměl kam jít, zoufalej člověk bez stálýho příjmu, bez partnera, bez přátel, těsně před státnicema, daleko od rodiny... Jenže ten jeden velkej riskantní krok najednou semlel tolik úžasných událostí, že mi všechno doslova padalo do klína. Neměla jsem nic a během pár dní jsem měla všechno. A co je paradox - měla jsem toho mnohem víc než předtím.

Jednu věc si fakt zapište: kdo neriskuje, nic nemá. Všichni potřebujeme změnu tam, kde nejsme spokojení. A jen co překonáme ten prvotní strach a uděláme krok do neznáma, začne nás pohánět neskutečná síla. Uvědomovala jsem si to tehdy, a uvědomila jsem si to teď, když jsem prožívala dost náročnej měsíc a přemýšlela, jestli to není jenom impuls pro další změnu. Je, ale zatím jen pro tu vnitřní, emocionální. Naučit se vnímat věci jinak a nedávat jim větší váhu, než jakou reálně mají.

Začala jsem se hroutit z práce a zase se z toho vyhrabávat ven - trvalo to celej měsíc. Řešila jsem v sobě fakt, že naprosto nestíhám, ale zároveň nechci nic odfláknout. Takže buďto jsem měla špatný pocit z toho, že jsem do toho dávala všechno, jenže jsem toho stihla méně, anebo jsem někde něco odflákla a stihla to, ale cítila se jako hromádka trusu z myšího albína. Bílá a naprosto zbytečná. Z očí se mi vytrácela jiskra, byla jsem jak tělo bez duše, nedokázala jsem se smát, radovat se z maličkostí, celá má mysl se vztáhla jen k tomu slovíčku "práce". A pak mi došlo, že takhle to máme skoro všichni! Tolik se upínáme na své problémy, nezdary a selhání, že ani nemáme sílu se nějak realizovat a užívat si těch pár volnejch chvilek. Utápíme se, litujeme, stěžujeme si, místo abychom podnikli kroky ke zlepšení svý situace. V každém z nás je dávka kreativity, která potřebuje ven.

Proto, jak možná víte, píšu svou první knihu. Na tohle jsem nikdy neměla koule. Sice vám píšu jeden příspěvek za druhým, můj šuplík je plný povídek z dětství, ale pořád ve mně byla ta nejistota a nedostatek víry v sebe sama. Teď vím, že vám můžu něco předat ze svých vlastních zkušeností, dát vám odpovědi na některé otázky a třeba vás trochu inspirovat, i kdyby jen jednou jedinou myšlenkou. Jsou věci, kterými se nechlubíme, a které můžou okolí dost šokovat. Jenže dokud nám nedojde, že upřímnost je lék na všechno, zůstaneme se navždy točit v nekonečný smyčce bez cesty ven. Otevřete se světu a svět se otevře vám. A mějte se krásně! Všechno, s čím se právě potýkáte, dáte:) xx Martina

P.S. Nechybí vám už to nudný tlachání o tom, co jsem měla na sobě? Vždycky sklouznu do filozofickejch rovin a říkám si, tyvole já píšu jak nějakej hippík:))


OOTD:
Kalhoty - Alchymi (CZ)
Top, náhrdelník - H&M
Psaníčko - Matt & Nat
Polobotky - Aldo

33 komentářů

  1. Marti, sleduju Tě po očkuje už právě od toho Rhodosu a i když se neznáme, tak musím říct, že jsem na Tebe hrdá :) / je to trochu divný, co?? Ale ten článek je naprosto boží!!
    Kikča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kikčo, není to divný, je to hezký! A já moc děkuju:)

      Vymazat
  2. Marti, takhle mě moc bavíš!
    Upřímně, právě před víc jak rokem jsem měla chuť přestat tě sledovat, ikdyž tě sleduju už od tvých úplných začátku, ale v tu dobu jsi mi nic nedávala. Byla to nuda, v každým článku David, David.. ale teď? Teď mě neuvěřitelně inspiruješ, předáváš mi myšlenky, nápady a hlavně naději, že to jde i jinak, líp. Byla jsem teď zaseklá na jednom bodě, ale díky tobě mám konečně chuť to změnit. A taky to udělám, děkuju!
    K.

    OdpovědětVymazat
  3. Skvelý outfit a krásny článok :)
    My blog : THE COLORFUL THOUGHTS

    OdpovědětVymazat
  4. si samá inšpirácia! na knihu sa veľmi teším a aj na jej myšlienky :)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc hezkej clanek. Taky jsem loni v zari nechala vsechno a vsechny v CR a odesla pryc. A clovek zacne uvazovat uplne jinak. Min resi blbosti.
    Drzim palce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chtělo to hodně odvahy co? Jsi pašák a díky!:)

      Vymazat
  6. Myslím, že ťa milujem! :D veľmi ma bavíš, vidno že si inteligentná osoba a k tomu krásna? Toto sú vážne goals a určite ťa podporím pri knihe s kúpou, teším sa!

    OdpovědětVymazat
  7. Marti, klobouk dolů. Parádní článek.

    OdpovědětVymazat
  8. Můžeš psát na stokrát blog o módě a stylu, ale čtenáři vidí, co máš tak či tak na sobě. Takových pisálků je navíc na světě mrak. Myšlenky, životní postoje a názory jsou mnohem důležitější, než další hadřík ve skříni :).
    K.
    PS.: mám to úplně stejně, a proto taky píšu blog :D
    http://inkpotstories.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kájo, děkuju! Máš supr blog, líbí se mi :))

      Vymazat
  9. Skvělý inspirativní článek. Jseš úžasná. :)

    OdpovědětVymazat
  10. mám-li být upřímná tak jsem opravdu zvědavá co všechno od tebe můžeme ještě čekat, nemyslím to zle, ale cítím z tebe něco s čím se často potýkám i já (taktéž narozena 12.5., i stejný ročník :D) a to je prvotní zapálení a nadchnutí pro cokoliv, otázkou je jak dlouho ti/nám to vydrží :) držím palce (tobě i sobě)!

    a abych nezapomněla, hezký outfit :)

    *O tom, jak jsem...*

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha Niki, máš pravdu, že se snadno pro něco zapálím a pak mě to během chvíle přejde:D ale taky víš, že když se fakt zabejčíme, tak s náma nic a nikdo nehne ;D bojuju se svojí vnitřní leností a všechno, co jsem si zadala, hodlám dotáhnout do zdárného konce. A moc děkuju!:)

      Vymazat
  11. Martinko, .... nevím co říct... tvůj článek mě dostal, zase.... Dospěla jsi v úžasnou bytost, která ví.... a to se mi na tobě moc líbí: )))
    Moc se těším na knížku!!
    Jen tak dál, a ať tě múza neopustí! A i kdyby opustila... věřím, že jsi zase najdeš! <3

    OdpovědětVymazat
  12. Já tohle miluju, rozhodně mi to dá víc než jen: dneska mám na sobě .. koupila jsem to... :) fakt super Marti, držím palce ! :)Moc se těším na knížku - chci se zeptat, bude to příběh, nebo něco podobného jako holky z A Cup Of Style - rady a porady? :) jsem napnutá jak kšanda!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katie, to jsem ráda!:) Bude to příběh + takový mininávod, jak se dostat z bludnýho kruhu, překonat špatný chvíle a prostě jen "být". :)) Knížku holčin z ACOS jsem nečetla, ale co vím, tak tématem je móda, kosmetika a lifestyle, nebo? Tomu se moc věnovat nechci a spíš mířím na starší čtenáře:)

      Vymazat
  13. To je zvláštní, všímáš si, jak hrozně tě ovlivní člověk, kterej je ti v daný době hodně blízkej? Když jsi byla sama, byla jsi taková pohodářka v converskách, když jsi byla s Davidem, stala se z tebe taková "dáma na podpatcích",pak jste se rozešli a začala jsi trávit hodně času s Oli, hodila jsi zase všechny lodičky na dno skříně a bláznila, jak jenom to šlo. Růžový vlasy (ale hezký byly, to jo) budiž důkazem. Teď jsi s Ondrou a mluvíš jak padesátiletej filozof, kterej v podstatě hází všechny předešlý etapy života do koše. Já nic z toho nemyslim zle, ani jedna z těch řekněme rolí mi nebyla nějak protivná, jen si říkám, jestli je (pro tebe) dobrý, že s tebou každej z těch lidí takhle zalomcuje... A nepřijde mi správný odsuzovat všechno to, co ti do tý doby dělalo radost, je to prostě zvláštní posun na opačnou stranu škály vkusu,myšlení,žití... Já tě nechci soudit, sama mám víc much než kdejaký psí hovno, jen si říkám, aby tě pak třeba jednou nemrzelo, že ses od všeho najednou tak distancovala.. Měla jsem ráda Martinu, která vyprávěla, kde zas udělala jakej trapas a která se pochlubila s novejma hadrama, protože vkus měla vždycky dobrej. Nová Martina je na jednu stranu inspirativní, trochu jak takový ty "pošťuchovací" knížky, který tě maj dovést k odhodlání udělat něco, čeho se bojíš, na druhou stranu jako by ale opovrhovala tím, že nosim věci z "céáčka" a obecně si zakládám na svých věcech (rozuměj majetku, nejen oblečení). Někdy bych zas ocenila trochu toho bláznivýho humoru a pohody víc než vzletných vět. Ale abys byla šťastná - ať už to vlastně znamená cokoliv - ti přeju tak jako tak, ne že ne! :) A.V.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj A.,

      moc díky za komentář i za názor:)

      Z mého pohledu nedělám žádné radikální změny a ani neodsuzuju to, jaká jsem byla kdysi:)) jen se vyvíjím, což je úplně přirozený a řekla bych, že i žádoucí. Se spoustou lidí po boku jsem bohužel nebyla sama sebou a spíš se chovala tak, abych se zavděčila i za cenu potlačení vlastního já. Nechci hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně, ale je fajn si to uvědomit a vzít si z toho menší ponaučení. Každopádně jsem poslední dva roky neměla zrovna lehký období a to mě donutilo víc přemýšlet. Nad vším:)

      Ondra je první kluk (když nepočítáme dětský lásky), který mě v ničem neovlivňuje a dává mi volnost, takže můžu klidně žít bez nějakých ultimát či každodenního strachu. Sem tam si ráda objektivně zhodnotím to, co jsem zažívala anebo jaké názory jsem razila, ale stejně tak si ze všeho umím udělat srandu, třeba i z toho, že jsem byla ještě nedávno hloupá fackovací panenka, co si nechala všechno tiše líbit. Zcela upřímně, jsem se svojí minulostí dost srovnaná a neberu se zas tak vážně:))

      Taky vnímám, že teď převažuje víc moje "zamyšlená" část, než to bláznivý střevo. Říká mi to poslední dobou spousta lidí okolo mě, většinou tedy v pozitivním slova smyslu, protože jsem to v reálnym životě už dost přeháněla. Ale věřím, že to brzy přejde, já najdu tu potřebnou rovnováhu mezi mým rozumem a ztřeštěností, a přenesu to i sem na blog:))

      Měj se moc hezky!:) M.

      Vymazat
  14. Dnes jsem objevila tento Blog a prvním článek, který jsem četla je tento...naprosto fascinující, inspirující a moc za něj děkuji, něco takového jsem si potřebovala přečíst :-).Jste úžasná ;-)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je úžasný číst!:) Moc děkuju a jsem šťastná za další čtenářku :))

      Vymazat
  15. Opět krása! Díky tomuhle článku mám chuť něco podniknout a udělat si radost třeba jen nevýznamným tetováním! I přes to, že stále navštěvuji (díky bohu už posledním rokem) základní školu a nemám stály příjem (nepočítám-li brigády o prázdninách), tak mě tento článek motivoval, ať už na nějaký malý výlet, tak i na delší pobyt až budu větší a budu mít peníze. Děkuji ti moc!�� Neprestavej se svou tvorbou a svými myšlenkami.
    A.

    OdpovědětVymazat
  16. Zcela upřímně musím říct, že je to teprve třetí článek co od tebe čtu a už jsem naplno pohlcená pocitem, že blogerku jako jsi ty jsem hledala. Přijde mi, jako bys mi brala slova z pusy. Já sice ještě nejsem samostatná, nemám koule na spoustu věcí a rozhodně nejsem odproštěná od závislosti na věcech či lidech. Ale doufám, že do toho stádia jednou dospěji. Jsi velmi inspirativní člověk! :)

    Gabux

    OdpovědětVymazat
  17. Outfit je super a i myšlenka článku. Ten top jsem si zkoušela v rudé barvě, škoda, že jsem si ho nevzala, nenapadlo mně s čím ho kombinovat, ale tys to zvládla skvěle... no, kdo neriskuje ten nic nemá no!

    OdpovědětVymazat

INSTAGRAM: @THEBLONDIEVERSE

© THE BLONDIEVERSE. Design: Fearne.