ALE CO? A HLAVNĚ PROČ?


Nedávno jsem se rozhodla, že budu zase psát.
Tak jsem začala zase psát.
Dneska jsem se rozhodla, že budu psát ještě víc.
A hlavně na místo, kde to všechno kdysi začalo.
Na můj blog.

Ale co? - ptá se hlava.
A hlavně proč? - dodává ego.
A já se přiznám, že vlastně nevím, jakým argumentem ty dva umlčet.

Poznala jsem jádro své osobnosti a vím, že mám dva druhy období, které se zákonitě střídají. Období, kdy ze sebe vydávám maximum energie a období, kdy se potřebuju ukrýt před světem a tiše přijímat. Maximum jsem ze sebe vydala při vydání knížky. Vlastně bych řekla, že jsem si naložila mnohem větší psychickou zátěž, než jakou jsem byla v tu chvíli schopná unést. Vyčerpala jsem svý zásoby a sebe samu. Takže jsem se uzavřela a pro jistotu ještě zamkla na sedm západů.
Útlum trval od té doby, co jsem odešla z práce... až doteď.

Přes dlouhej podzim a zimu jsem přečetla víc knížek, než za celej svůj život. Práce, která mě od října živí, mi zabere reálně tak šest dní v měsíci, takže jsem se naučila pracovat s časem úplně jinak, než doposud. Nechala jsem jej volně plynout... Přelouskala jsem desítky a desítky různých titulů od osobního rozvoje přes světoznámý tituly až po nejméně vyhajpovaný kousky. Básnický sbírky, komixy, humorný povídky, lékařský studie, životopisy, válečný romány. Tiše jsem čerpala myšlenky, dávala si dohromady nový souvislosti a při tom všem čtení mezi řádky zjišťovala, co se ve mně zrovna děje. Proč už po vydání knížky nedělám to, co jsem tolik milovala. Proč mi nejde psát a co hůř, proč psát nechci. A když jo, tak úplně jinak, než jsem psala doposud.

Moje knížka mě vrátila zase na začátek.
Nejdřív mě hřála u srdce, potom vnitřně rozcupovala na kousíčky a teď mě zase hřeje.
Jako první láska.
Jako první trápení.
Jako první zkušenost.

Do toho ty lidský příběhy a osudy. Zatímco dřív jsem je aktivně vyhledávala, teď je pomalu přestávám zvládat vstřebávat. Mám jich okolo sebe nějak moc. Mraky. Každý si v sobě nese nějaké tajemství, problém, hádku, zklamání, hořkost, bolest, křivdu, nemoc. V dialozích to bývá číslo jedna a i když všechny ty příběhy neprožívám, chtě nechtě se mě dotýkají a taky na mě působí.
Neříkám, že to je špatně.
Snažím se tu být pro svý lidi.
Vždycky, když cítím, že někdo potřebuje vyslechnout, poslouchám.
Když mám pocit, že můžu říct něco užitečnýho, řeknu to.
Ale víc mlčím, než mluvím. Protože tichem někdy pomůžete tomu druhému lépe, než tisíci pečlivě vybranými slovy.

Můj největší problém je, že mám takovou zvláštní potřebu všechny zachránit. Najít všem mým blízkým řešení, hodit záchranný lano, postrčit novým směrem, propojit mezi sebou správný kontakty, dodat kuráž anebo odvahu. Proč to dělám? Abych se necítila provinile za to, jak teď můžu žít. Aby mi nebylo smutno, protože někdo jiný nedokáže udělat změnu v životě, který ho netěší. Ale paradoxně cítím, že mě to ničí. Protože zatímco jsem se zaobírala osudy jiných, nezbyl čas na rozvíjení toho svého. Držela jsem ty svý otěže jen tak napůl, přešlapovala na místě a málem se(be) ztratila v oceánu cizích emocí.
Zase jsem ty lidi okolo sebe trochu proškrtala.

Tak nějak mi prostě přijde, že máte-li světu dávat kus sebe a být opravdu ke všem upřímní, musíte být tak trochu magoři. Ztrácet hlavu a zase jí nacházet. Dávat lidem jen určitý množství energie a mít ho zase kde načerpat. Pořád dokolečka. A někde v tom chumlu sociálních interakcí a obrovskýho množství nových informací, rozhovorů a příběhů najít harmonii a cestu sami k sobě.
A ať už je to sebevíc sobecký, nemůžu se dočkat, až s Ondrou sedneme do dodávky a odjedeme na několik měsíců někam, kde nás nebude nikdo znát. Protože se těším na to těšení domů a na stýskání po lidech, který tu necháme. Že je to debilní? Asi je.

No, a vidíte ten paradox? Otevřenej článek o tom, jak se bojím znovu otevřít světu.
Ale strachy, bloky a překážky se maj překonávat.
Tak jo.

12 komentářů

  1. tento článok ma fakt teší, cítiť z neho opäť tú tvoju osobnosť, kvôli ktorej blog čítam. mám pocit, že po vydaní knižky sa to aj na tvojich príspevkoch dosť odrazilo, boli vtipné, zaujímavé a dobré, no stále mi prišli tak trochu povrchné. tento je úplne iný, aspoň podľa mňa. akoby si sa v písaní opäť našla, a to mi robí naozaj radosť. :)
    http://bonesincouture.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi to zní zvláštně, ale ztratila jsem se a zase našla:) knížka ve mně probudila naprostej chaos a až když jsem si jí po téměř roce přečetla, zase jsem se srovnala. Taková terapie sama sebou :D moc ti děkuju za komentář!:)

      Vymazat
  2. Piš, já budu číst <3 a o tebe se nebojím, i kdyby nás dělily stovky a tisíce kilometrů, jsem tu vždy pro tebe.. ty víš <3

    OdpovědětVymazat
  3. To jsem moc ráda :) Na začátku léta jsem si přidala tvůj blog do záložek, abych ho mohla pohodlně kdykoliv otevřít. Nedávno jsem ho z nich odstranila, protože mi přišlo, že na blog stejně kašleš, jako by se blogový svět (a to nejen u tebe) přesunul na facebook a instagram a mě to moc mrzí. Jsem moc ráda, že se vracíš k psavým kořenům, doufám, že u toho nějakou dobu vydržíš a že ti to bude dávat pocit uspokojení, protože pak víš, že to má smysl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!:) Denně mě napadá milion nových myšlenek a námětů, takže psát budu, jen to tu nechci hnedka zahltit a některý nápady nechám "uzrát" :)

      Vymazat
  4. Já nevím, jestli jsem tak strašně slepá, ale proč máš veliksot písma nastavenou na "blechy"? :D Hrozně blbě se to čte. :D Jinak vítej zpátky, je to super! :)


    blog Days of Daysy
    Agregátor blogů - zviditelni svůj blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjo, fakt? Tak já to zkusím nějak poladit :D ale přijde mi to dost velký. A moc díky!:)

      Vymazat
  5. Tak přesně tyto články mi chyběly. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Hezký článek. Mohu vědět, co tě v tuhle chvíli živí? Vím, že jsi na volné noze, ale co je náplní tvé práce.. Díky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. :) Živí mě psaní na zakázky - copywriting. Mám několik stálých klientů a do toho mi chodí různé jednorázovky, tak je to hodně nevyzpytatelná, kreativní a zábavná práce:)

      Vymazat

INSTAGRAM: @THEBLONDIEVERSE

© THE BLONDIEVERSE. Design: Fearne.